Někdy stačí dětem nechat čas. Když se nudí, začnou přemýšlet, co by mohly dělat, a nakonec vymyslí hru, kterou žádný dospělý nenavrhl. Takové hry bývají nejzajímavější: mají vlastní pravidla, vlastní jména a vlastní svět. Úkolem dospělých není hru zorganizovat, ale vytvořit podmínky, aby vznikla.
Prostor a věci
Dopřejte dětem prostor, kde mohou hrát, aniž by je někdo pořád kontroloval. Může to být kout zahrady, dvorek nebo místo v parku. Přidejte několik jednoduchých věcí: krabice, provazy, deky, kbelíky, kus látky, klacky. Věci bez jasného účelu podněcují fantazii nejvíc. Počkejte a uvidíte, co s nimi děti udělají.
Nezasahujte příliš brzy. Když se děti hádají o pravidla, dejte jim čas, aby se dohodly. Když se hra zastaví, nechte je hledat řešení. Často stačí několik minut a hra se rozeběhne znovu, jen trochu jinak. Dospělý může být poblíž, ale nemusí mluvit.
Pokud se děti obrátí na vás s otázkou, odpovězte otázkou: Co by vás napadlo? Kdo by mohl být kdo? Kde by to mohlo být? Takové otázky pomáhají hře, ale nechávají rozhodnutí na dětech. Když vás děti požádají, abyste se přidali, přijměte roli, kterou vám přidělí, a hrajte ji poctivě.
Hry, které děti vymyslí, často vycházejí z toho, co právě zažily. Po návštěvě obchodu vznikne prodavačka, po cestě vlakem průvodčí a po dešti celá říše louží. Dospělí se mohou zeptat, jak se hra jmenuje a kdo v ní kým je, a děti pak rády vysvětlují pravidla. Někdy se hra vrací den po dni a její pravidla se pomalu mění.
Pomoc s praktickými věcmi
Někdy je potřeba pomoc s praktickými věcmi: sehnat provaz, najít stín nebo urovnat spor. Pomozte, ale nepřebírejte hru. Poznamenejte si, jaké hry vznikly, a vyprávějte o nich při večeři. Děti jsou rády, když o jejich hrách někdo mluví s uznáním.
Nebojte se nudy. Nuda je často začátek dobré hry. Nechte děti, aby se chvíli nudily, a potom se ptejte, co vymyslely. Hry, které děti vymyslí samy, bývají ty, které je baví nejdéle a které rády ukazují kamarádům.
